Hrajete rádi divadlo?

 Hrajete rádi divadlo? Já často

Nehraji klasické divadlo, ale vesmírné divadlo. Záměrně bourám formy nastavením dat či datového bloku, abych měla téma, které je potřeba vyřešit. Co není ve společnosti zdravé. Řeším cestu, kde a za jakých podmínek to bude zdravé.

Vezměme si fotku, kterou jsem právě nahrála. Daná fotka ukazuje, že se opírám o pevnou skálu, že mám vědomí- díky slunci nahoře a v brýlích se odráží kostky domina, které vidím na druhých. Ale co uvidí druzí: druhou prasečí bradu. A technika danou věc ještě podpořila- nevím jak vznikla růžová šipka na originální fotce, ale je tam. A ta přesně ukazuje kam se mají lidé dívat: na moji druhou bradu.

A dané divadlo? Seru na vás: teď jsem teď a tady, a kvůli vám se nebudu tvářit že jsem jinde. Vy si do mě projektujete dané ideály jak mám vypadat, jak se mám chovat, abych mohla vůbec nějak ve společnosti existovat.

Jenže já mám svoje osobní tabulky, které mi říkají. Jsi ve 2.dimenzi cvičení, takže jak vypadáš, tak máš vypadat. Pro tuto fázi vývoje je to naprosto správné. Proto mám postoj: seru na vás, vy mě totiž vidíte špatně. Nevidíte v jaké fázi právě jsem a v čem a kam se ubírám a proč vůbec prožívám dané fáze.

A skutečnost? Mrzí mě to, bolí mě to, že vás musím ignorovat, ale když máte něco zdravého, nebo si dané věci jste schopni uzdravovat sami, tak je zbytečné do daných procesů pouštět lidi jen kvůli lítosti k nim, aby se oni cítili lepší nebo dobře, že někomu pomohli.

Je to osamělá cesta v masce divadla, ale jiná cesta není. Až budou lidi chtít řešit dané věci a budou uznávat hranice a příčetnost na určité laťky, tak pak se můžeme bavit v dialogu, ale jinak ne. Moje vidění není bublinou, ale stabilním kamenem, který je ozářen světlem Stvořitelů či elementu Stvoření.